Poloha pevnostního města Hradce Králové nebyla pro obranu země příliš výhodná. Nepřítel vstupující do Čech Broumovským výběžkem mezi Krkonošemi a Orlickými horami měl jeho značnou vzdálenost od hranice, dostatečný prostor pro manévrování. Již maršál Leopold Daun v roce 1757 doporučoval mimo jiné stavbu zcela nové velké pevnosti v místě vesnice Ples nad soutokem Labe a Metuje. Skutečně už v roce 1764 se tu začalo s vyměřováním a byly tu připraveny plány pevnosti. Šlo však o projekt vypracovaný dle přesné geometrické šablony, bez ohledu na vlastnosti terénu. Z úsporných důvodů však dostala přednost modernizace opevnění Hradce Králové, ale již válka o bavorské dědictví (1778 - 1779) ukázala na staré bolesti hradecké pevnosti.
Proto v roce 1780 vykoupila císařská komora část smiřického panství s vesnicí Ples a 3. října 1780 byl pak v místě budoucí Jaroměřské brány položen za přítomnosti císaře Josefa II. základní kámen pevnosti.
Vesnice Ples se změnila krátce nato v obrovské staveniště. Pořádek udržovalo vojsko, na stavbu přicházeli lidé i z dalekého okolí, účastnilo se množství různých profesí. Podzemní pevnost budovali např. kutnohorští horníci. Při budování pevnosti se k pálení cihel v Čechách použilo kamenného uhlí ze svatoňovických dolů. Ročně bylo na stavbu pevnosti dodáváno z místních cihelen okolo 40 miliónů cihel. Pro tisíce dělníků vyrostlo dřevěné městečko s krámky a dílnami všech potřebných profesí. Byly vybudovány tesařské, kovářské a kolářské dílny.
A
- horní pevnost, B
- dolní pevnost, C
- tvrz Brdce Brány:
I.
- v korunních hradbách,
II. - Jaroměřská, III.
- Novoměstská, Stavba pevnosti se realizovala podle projektu francouzského inženýra Ludvíka Querlonde du Hamela, generála v rakouských službách. Od roku 1784 v jeho práci pokračoval další zdatný fortifikátor v hodnosti plukovníka František Lauer. Při stavbě pevnosti se uplatnily především myšlenky francouzských fortifikátorů, kteří své projekty nemohli realizovat ve své domovině, protože Francie byla již pevnostmi přesycena.
Čím je pevnost Josefov pozoruhodná? Především tím, že není vybudována podle pouhé geometrické šablony, ale ve větší míře využívá vlastností terénu. Ve srovnání se staršími pevnostmi je zde zdůrazněna aktivní role pevnostního dělostřelectva, které využívá nejen zadní linie vnitřních valů, ale též předbastionů, cornichonu, předsunuté pevnůstky Brdce, atd. Ve velmi rozvinuté formě se zde objevuje rozsáhlý podkopový (minový a naslouchací) systém. Délka jeho podzemních chodeb dosahovala několika desítek kilometrů. Výstavby pevnosti byla v podstatě ukončena v roce 1787, kdy byl Josefov slavnostně předán zemskému veliteli v Čechách. Celkové náklady na vybudování pevnosti představovaly asi 10,5 milionů zlatých konvenční měny. Osádka v době války měla čítat okolo 12 000 mužů. Své jméno "Josefov" získala pevnost až v roce 1783 za vlády Leopolda II., do té doby byla pevnost nazývána Plesskou. Josefovská pevnost je komplex, prostírající se na územní rozloze 266 hektarů. Při výběru místa bylo také využito řeky Labe a Metuje, jejichž koryta a především protékající voda byla do systému obrany zahrnuta. V případě potřeby bylo totiž možno rozsáhlé plochy v okolí pevnosti zaplavit a poskytnout tak ochranu jednotlivým pevnostním objektům. Osm bastionů určilo spolu s terénem osmiúhelníkový tvar pevnosti. Bastiony spojují rovné úseky zdí, kurtiny a vytváří tak hlavní, neboli vnitřní hradby. S okolním světem spojovaly pevnost tři brány (Jaroměřská, Novoměstská a Hradecká), situované doprostřed kurtin a chráněné palbou z bastionů. Před vnitřní hradbou se rozprostírá široký suchý příkop, v němž jsou umístěny další obranné prvky.
Součástí horní pevnosti byl na západní straně cornichon, skládající se ze dvou půlbastionů, nad soutokem obou řek uměle vytvořený ostrov se silným opevněním ukrýval pevnostní mlýn s vodárnou a stavidla, jimiž bylo možno regulovat vodu a zaplavit okolní terén. Právě labské předmostí pevnosti spolu s přístupem k mostu chránila korunní hradba, ve které byla přístupová brána pevnosti od severu. Opevnění doplňovaly předsunuté objekty, z nichž nejvýznamnější byla reduta Brdce, na vyvýšenině mezi řekami. Prakticky všechny jednotlivé prvky pevnosti ukrývají ve svých útrobách rozsáhlé a velmi důmyslné podzemní prostory - kasematy. Ty sloužily především jako kryt obránců, či jako bezpečná místa pro uložení zásob. Cihlové stěny kontreskarpových zdí a boků některých předbastionů jsou prolomeny otvory pěchotních a dělostřeleckých střílen, ovládajících prostranství příkopů. Nejrozsáhlejší část vnitřních podzemních prostor patří, jak už bylo uvedeno, k podkopovému systému. Pevnostní příkop sleduje v celé jeho délce za kontreskarpovou stěnou hlavní střelecká galerie. Z této galerie (ale rovněž i z jiných míst v podzemí pevnosti) vybíhají minové štoly a chodby komunikační vedoucí dále do předpolí pevnosti. Tady se dále větví na minové štoly či štoly naslouchací. Minové štoly se dále větví na odpalovací pece, navíc jsou vybudovány ve dvou úrovních. Délka všech podkopů před příkopem činila cca 45 000 metrů a byla tvořena 762 minovými větvemi. Ty umožňovaly vést tvrdý obranný boj minérů s nepřátelskými sapéry. Minová válka v té době totiž nabývala značného rozmachu a dokonalosti.
V roce 1812 si Josefov prohlédl ruský car Alexandr I. V první třetině 19. století dochází k většímu osídlování města - s přílivem civilního obyvatelstva se v pevnosti rozvíjí obchod i společenský život. V letech 1849 - 1850 se Josefov stává významným a obávaným vězením. Poprvé se pevnost připravovala k obraně během napoleonských válek, avšak zbytečně. V červnu 1866 překročila pruská vojska zemské hranice u Náchoda a pevnost se znovu důkladně připravovala k boji. Byla spuštěna stavidla, strženy některé mosty, pokáceny některé aleje lemující cesty k pevnosti. 29. června poprvé vypálila pevnostní děla na nepřítele, přibližujícího se od České Skalice. Pruská vojska oproti předpokladům pevnosti neoblehla. Do války nakonec Rakouskem prohrané tak pevnost vůbec nezasáhla.
Pevnostní statut ztratil Josefov v roce 1888, z obávaného Pruska se stal spojenec, bastionové pevnosti degradovaly zkušeností z prusko-francouzské války. V letech 1890 - 1908 bylo do Josefova umístěno velitelství 9. sboru. Pevnost přestala být udržována a přistoupilo se k bourání některých jejich částí. V roce 1891 byla zbořena Jaroměřská a Korunní brána, do roku 1905 i zbývající dvě. Zlikvidována byla řada prvků vnějšího opevnění, kvalitní cihly se staly žádaným stavebním materiálem. Během válek, jež rakouská monarchie vedla, objevovali se v Josefově vojenští zajatci. Obrovský zajatecký tábor byl u pevnosti zřízen za první světové války. Pojmul až 42 000 osob, ale prošlo jím podstatně více zajatců. Trpěli zde v těžkých podmínkách Italové, Poláci, Rusové, Srbové, Ukrajinci... Bohužel především koncem 19. století, ale v podstatě do roku 1970, kdy byl Josefov vyhlášen městskou památkovou rezervací, došlo k značné devastaci pevnosti. Řada prvků a celé části pevnosti zmizely, byly rozebrány na stavební materiál. Na ničení se podepsal i pobyt sovětské vojenské posádky a řada necitelných stavebních zásahů.
|
